V 7.44 hod jsme odjeli plným vláčkem do Mladých Buků. Vystoupilo nás 10 členů z našeho odboru a přidali se k nám p. Beneš, Fialka, Schindlerová, Lucka s Benem a její 3 kamarádky. Po silnici jsme došli do Dolních Sejfů, od koupaliště stoupali Antonínovým údolím k hotelu Pod Pralesem, líbili se nám nově opravené chalupy a hájenka.

Došli jsme do Bystřice, nasvačili se. Podél Zlatého potoka jsme pokračovali do Kalné Vody. Na cestě v lese hodně bláta, naštěstí byly zbytky sněhu, v kterém jsme si očistili boty. Po celou trasu jsme obdivovali rozsáhlé plochy rozkvetlých bledulí.

V Horním Starém Městě u Kousala jsme se dobře naobědvali. Byl krásný slunečný den. Ušli jsme 13 km. Výlet se nám líbil.

Mirka

Na sobotu 11.3.2017 hlásili v telce slušné počasí a tak jsem přijala pozvání od Vládi z Jilemnice, na malý výlet do Jablonce nad Nisou a okolí. (Původně jsem chtěla obejít dlouhou trasu našich Jarních kilometrů). Kvůli spojení a otvíracím dobám nemusím brzy vstávat a odjíždím v 6.16 hod. z Trutnova. V Martinicích přestup a marně vyhlížím Jozefínu, zklamání z toho, že nejede s námi. V Jilemnici přistupuje Vláďa a vlakem dojedeme do Jablonce nad Jizerou. Projdeme se na náměstí, počkáme na bus, popojedeme k bývalé hospodě u Kroupů v Dolní Rokytnici, kde nám hned jede přípoj do Jablonce nad Nisou. Vyhlídkový bus s oklikou přes Harrachov.

Vrkoslavice – pomníček u lesa

Po půl desáté jsme konečně v Jablonci, už to chce pohyb. Íčko otevírá v 10 hodin, maličko se projdeme po městě. Na íčku koupíme pár chybějících vizitek (kostel, Jizerskou 50 a skalní vyhlídku u Dobré Vody – přes tu půjdeme) a vyrážíme stoupáním po Kokonínské ulici ven z města. Přivítáme kousek lesa a na kraji Vrkoslavic nás upoutá nenápadný pomníček u lesa. Za vše mluví deska na něm. (Viz foto). Dojdeme do Kokonína, Vláďa si fotí pomník 1866, vrátíme se na křižovatku do Vrkoslavic. Odtud po modré, hned malá odbočka k Čertovu kameni u hřbitova. Úžasná seskupení balvanů, ale mne víc upoutá verandová chatička prosklená v zahradě pod balvany s malou sochou jak z Velikonočního ostrova. Po asi kilometru nás „vítá“ skalní rozhledna Vyhlídka u Dobré Vody. Staré fotky na tabulích NS ukazují, jak tu býval úžasný výhled na město. Vegetace okolo, ale už přece jen vyrostla, takže výhled je omezený, ale báječný. Chvíli před tím je krásně vidět na jablonecký Petřín, hotel s rozhlednou, který po několika letech, kdy po rekonstrukci fungoval, nyní opět opuštěn a nikdo neví, jak to s ním bude. V Dobré Vodě opouštíme modrou značku, nějak nenajdeme žlutou zkratku lesem, obcházíme to po silniční cyklostezce, v Dolní Dobré Vodě značku nacházíme a po ní dojdeme do Rychnova nad Nisou, cíle to naší cesty. S chutí „zavítáme“ do hospůdky U Hroznýše, dobře schované v boční ulici. Proč U Hroznýše? Vláďa tu kdysi byl a tak pamatoval onoho plaza, podle kterého se to tu jmenuje a jehož kůže je napnutá na jednom ze stropních trámů hospody, těch kůží tu je více. V teráriu teď mají jinou „hadici“, skoro dvoumetrovou užovku, která se občas prý normálně pohybuje po lokále (nechtěla bych to zažít). Jaké to musí být překvapení, když na vás odněkud vykoukne hadí hlava, si snad každý, dovede představit.

Dobrá Voda – skála zvaná prostě „Vyhlídka“

My dáme něco k jídlu, něco na žízeň a protože je trocha času, vezmeme to od hospůdky „zadem“ pod železniční viadukt k pietnímu místu obětem pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v letech 1943-45. No a pak už podchodem na rychnovské nádraží a v 14.50 hod. odjíždíme k domovu. Přestup ve Staré Pace a před šestou hodinou jsem v Trutnově.

Celkem asi 12 km, kdy bylo stále na co koukat, i Ještěd se nám ukázal.

Maruš + foto od Vládi

Tohoto rána se nás na nádraží sešlo celkem 12 turistů. Zakoupili si jízdenky a vlakem odjeli do Náchoda. Zde se k nám přidali ještě 2 turistky a pes Ben. Z Náchodského nádraží vyrážíme po značené turistické cestě směrem na Babí. Opouštíme město Náchod s posledním pohledem na Náchodský zámek a dorazili k zahrádkám, kde jsme se na krátkou dobu zastavili. Doplnili jsme pitný režim, krátce posvačili, udělali pár snímků do fotoaparátů a pokračovali dále. Cesta nás vedla do kopce. Vystoupali jsme tedy vzhůru a již jsme se nacházeli na okraji obce zvané, Babí. Prošli jsme touto obcí a obdivovali místní zahrádky, na kterých se pomalu, ale jistě probouzelo přicházející jaro ve formě rozkvétajících sněženek, krokusů a dalších jarních květin. Na konci vesnice před křižovatkou, nás upoutala místní škola, v které v roce 1628 krátkou dobu pobýval J. Ámos Komenský při své cestě do vyhnanství. Opouštěli jsme tuto ves a stoupali mírně dál silnicí, blíže ke svému cíli. Po krátké době jsme došli do další vísky zvané Pavlišov. Zde jsme navštívili vyhlášené a hojně navštěvované pohostinství, u Vlčků. Všichni jsme dobře poobědvali a pokračovali dále, ale již v menším počtu. Tři turisté se od nás oddělili a vrátili se zpět do Náchoda.

Opustili jsme Pavlišov. Cestou jsme potkali skupinu turistů, která šla opačným směrem. Prohodili jsme pár slov, popřáli šťastnou cestu a pokračovali v cestě. Došli jsme k nedaleké rozhledně Signál, která se nachází na kopci v Horní Radechové. Zde jsme si udělali krátkou pauzu, kterou někteří turisté využili, vystoupali po točitých schodech vzhůru na rozhlednu, aby se pokochali pěknými výhledy do okolní krajiny. Poté jsme se vydali opět na cestu. Došli na křižovatku, odkud jsme dle turistických ukazatelů pokračovali po červené značce. Po chvilce jsme odbočili na lesní cestu, která směřovala dolů směrem do Hronova. Na tamním nádraží jsme se rozloučili s Lucií a jejím psem Benem a odjeli vlakem do Trutnova. Výlet se nám vydařil, počasí nám přálo a všichni jsme zdrávi došli. Děkuji všem za hojnou účast.

Týna

Dne 25.2.2017 se nás na nádraží, sešlo 8 turistů, z toho i jedna nová turistka – Boženka S., která se k nám připojila. Odjeli jsme vlakem do Starkoče, kde se k nám připojila další turistka Eva z Náchoda, která s námi již několikrát pochodovala.

V Trutnově přes noc chumelilo, takže vše mělo bílý kabát a proto jsme měli obavy o naše dnešní pochodování. Ve Starkoči však už vrstva sněhu byla minimální a silnice byly holé. Z nádraží jsme šli tedy silnicí vedoucí do Studnice, kde jsme na rozcestí odbočili na silnici vedoucí na Kramolnu. Touto silnicí jsme šli poprvé, a proto jsme pozorovali okolí a hodnotili i výhledy na vzdálené Krkonoše. Sluníčko nás provázelo celou dobu a po špatném počasí minulých dní, jsme byli mile překvapeni dnešní pohodou. Na jižních svazích nebylo už po sněhu ani památky. Na hlavním rozcestí Kramolny, jsme se dali alejí k náchodskému zámku a u vojenského hřbitova jsme odbočili vpravo a serpentinami jsme došli do Náchoda.

Tady naše kroky zamířili do restaurace Vatikán, kde jsme se naobědvali. Kvalita ani cena se od našeho posledního zastavení nezměnila. Spokojeni jsme odcházeli směrem k nádraží. Při průchodu náměstím nás překvapilo množství lidí, stánků s různým zbožím a kulturní akce před městským úřadem. Náchod slavil masopust! Rozloučili jsme se s náchoďačkou Evou a pokračovali k nádraží. Odjezd vlaku v 13,03 hod. jsme v pohodě stihli, a to, že jsme dnes našlapali jen 9 km, nás nemrzelo, protože jsme byli plni zážitků z dnešního našeho putování.

Tak na shledanou zase příště!

Irena

Reportáž s obrázky ve formátu PDF si můžete zobrazit ZDE.

V sobotu 11.2.2017 jsem chtěla jeti na lyže Pomezky – Trutnov, ale nakonec využila nabídky jeti za vizitkami. V 6.16 hod jela do Martinic na svou zpáteční jízdenku, ale dále již s Vláďou na společnou do Liberce, která platila i na tramvaje (MHD). V 9.24 hod. Liberec. Vystoupíme a už spěcháme na tramvaj, která nás zaveze na Šaldovo náměstí. V infocentru si kupuji první vizitku kostela. Popojdeme ke knihovně, kde si po zakoupení vizitky, prohlédnu 4 podlažní objekt, s neskutečnými prostory, několik výstav fotografií i maleb dětí, úžasné… v knihovně probíhají i nějaké pokusy – akce pro děti..

Projdeme se na bus, vyjedeme ke kostelu nad Ruprechticemi, opatrně vyjdeme po zledovatělém sněhu ke kostelíku křížovou cestou. Pěkný, zajímavý, několik fotek a opatrně zpět k silnici, po které se vracíme zpět do Liberce, obdivujeme i budovu, která se jeví jako observatoř nebo rodinný dům ? těžko říci. Není koho, se zeptat. Sejdeme pomalu zpět do centra se zastávkou „V parku vzpomínek“, kde je vojenský hřbitov 1866.

Je čas oběda, navštívíme nově otevřenou jídelnu, samoobsluha, bezva výběr jídel, neodolám výpečky, červené zelí, houskový a bramborový knedlík. Oči by jedli, teda i snědli, ale jsem zralá si jíti lehnout. (příště malou porci a malé pivko). Prohlídka obchodního domu, 2 neboť venku nepříjemně fouká, vlezlá zima. Už nám zbývá dojeti ke kostelu ve Vratislavicích, a navštívit nové otevřené muzeum. Je to vlastně rodný dům Ferdinanda Porsche – moc pěkné, vizitka + možnost zakoupit modely (mě zaujal za 1.053. – Kč.) V muzeu jsme obdrželi audiovizuální osobní průvodce. Bylo to moc pěkné.

No jelikož jsme se tam zdrželi a nestihli spojení do Liberce, navštívili jsme pivovarskou hospůdku, která mne po vydatném obědě srovnala. Ochutnala jsem místní speciál. Bezva procházka na zpáteční tramvaj a už jen v Liberci počkání na zpáteční vlak domů. V 16.30 hod. frčíme zpět. Cestou ze Staré Paky, malé laškování vlaku, nějak se mu nechtělo jeti, ale Ok v 19.46 hod vystupuji v Trutnově.

Děkuji za bezva připravený výlet, za spoustu vizitek a vstřebání smutné zprávy 5.2.2017, nám zemřel kamarád z Lomnice nad Popelkou Milan Ouředník ve věku 62 let.

Maruš

V sobotu 11.2.2017 jsme vyrazili opět na výlet. Počasí nám zase přeje, nemrzne a silnice jsou suché.

Vystupujeme ve Rtyni na zastávce a vydáváme se do Odolova, cesta je dobrá a pěkné výhledy. Jdeme se podívat na věznici, která je krásně opravená.

Dál se vydáváme opět po silnici do Strážkovic, přes Petrovice do Odolova a Rtyně v Podkronoší, kde si počkáme na vlak. Cestou opět krásné výhledy a krásné rodinné domky.

Byl to opět pěkný zimní výlet. Sešlo se nás jen 6 = 2 muži a 4 ženy. Našlapali jsme 11 km.

Jarka