V souvislosti s novým vládním nařízením v boji proti koronaviru COVID-19, jsme se rozhodli letošní ročník Memoriálu Miroslava Petiry zrušit.
Pokud si někdo bude chtít trasu projít individuálně a vzpomenout na našeho bývalého člena, tak pro inspiraci zde necháváme letošní mapu a itinerář. Žádné služby neposkytujeme ani avizovaný autobus nepojede.
Sobota 19. září 2020 v 7:00h, před trutnovským vlakovým nádražím, nasedáme do přistaveného autobusu a vyrážíme směr Šerlich.
Po necelých dvou hodinách jízdy vystupujeme na parkovišti nedaleko Masarykovy chaty, zde se rozdělujeme na dvě skupiny. První s kratší trasou vedu já, a tu druhou s delším výšlapem povede František Teuber. A je čas vyrazit vzhůru k rozhledně Velká Deštná.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Odměnou po zdolání čtyř kilometrové trasy s převýšením 134m je nám dech beroucí výhled na Rychnovsko, polské Stolové a Bystřické hory, Kralický Sněžník, Krkonoše a Ještěd. Krásná je ta naše česká země….
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Ale je čas sestoupit dolu k Masarykově chatě, poobědvat a autobusem přejet do Olešnice v Orl. horách, kde nás již netrpělivě vyhlíží druhá skupina. Na náměstí se koná malá oslava k otevření nové rozhledny Feistův kopec 711m. Tu navštívíme někdy příště. Rádi se účastníme a navštívíme Utzův mechanický betlém.
A ještě jednou cesta autobusem, do poutního místa Rokole. Jako první se vydáváme po manželské cestě se třinácti zastaveními. U studánky se zázračnou vodou si skoro každý omývá tvář a někteří si berou vodu domů. Věřím, že se všem výlet líbil a už se určitě těší na další.
Doba temna, tedy coronavirová skončila, a je tedy opět čas na nějaký pěší vejšlap, zvlášt když se už dotazují i naši senioři z odboru. Proč jim nevyhovět, podle plánu se má jít v sobotu 11.července, tak tedy ještě naplánovat trasu a můžeme vyrazit.
Sobotní ráno je deštivé, ale já jako vedoucí na to nehledím a doufám jen v přehánku, bohužel trvá 2 hodiny. Na určeném místě srazu nikdo nečeká, ve Svobodě přistupuje Míra Ž., a v Černém Dole čeká Dáša P., takže nakonec pochodujeme tři. Déšt neustává, a tak vytahujeme deštníky, ale pořád jdeme. A hle v Lánově přestává pršet a navíc je tu restaurace, kde se můžeme ohřát, dát si teplou polévku a pivo Henrych, a do cíle ve Vrchlabí už je to jen kousek.
Je Bílá sobota, a i když aprílové počasí může pozlobit,dnes sluníčko přímo zve k procházce. Batoh dávám na záda, zavazuji pohodlné boty a přes ústa nasazuji ,,nezbytnou roušku“.
Obec Ostroměř se nachází západně od Hořic. V mírném kopci nad vsí jsou patrné zbytky po raně středověkém hradišti slovanského kmene Charvátů. Ostroměřské hradiště, místo je označené mapou a cedulkou.
Pokračuji kolem rozkvetlých stromů, poslouchám zpěv ptáků a protékající potok Javorka, který náhle protrhne zvuk projíždějícího motoráčku, aby se vše opět vrátilo zpět…
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Údolí Javorky si vybrali lidé jako místo pro své chaty, je zde krásně a klid, dali mu jméno Libín, a protože si zdejší obyvatelé velmi vážili spisovatele Aloise Jiráska, v roce 1921 mu zde odhalili pomník. Stoupám po Mlázovickém chlumu, a marně pátrám po místě, odkud bych se podíval dolů do kraje, a hle předci, hromady poražených stromů, dávají tušit, že jsem místo objevil, odměnou mně je nádherný výhled na zasněžené vrcholky Krkonoš… a není to jediné místo s výhledem. Nad obcí Konecchlumí, u mohyly Viléma Konecchlumského z Konecchlumí, popraveného spolu s 27 českými “pány“ 21.6.1621 na Staroměstském náměstí v Praze, je krásný výhled na Český ráj.
Zpět do Ostroměře se vracím kolem hlavní silnice z Hradce Králové do Jičína. V nohách mám 17,5 kilometru a do Deníku turisty si mohu zapsat svoji aktivitu na počest 30 let od znovuobnovení KČT.
