V souvislosti s novým vládním nařízením v boji proti koronaviru COVID-19, jsme se rozhodli letošní ročník Memoriálu Miroslava Petiry zrušit.
Pokud si někdo bude chtít trasu projít individuálně a vzpomenout na našeho bývalého člena, tak pro inspiraci zde necháváme letošní mapu a itinerář. Žádné služby neposkytujeme ani avizovaný autobus nepojede.
Sobota 19. září 2020 v 7:00h, před trutnovským vlakovým nádražím, nasedáme do přistaveného autobusu a vyrážíme směr Šerlich.
Po necelých dvou hodinách jízdy vystupujeme na parkovišti nedaleko Masarykovy chaty, zde se rozdělujeme na dvě skupiny. První s kratší trasou vedu já, a tu druhou s delším výšlapem povede František Teuber. A je čas vyrazit vzhůru k rozhledně Velká Deštná.
Odměnou po zdolání čtyř kilometrové trasy s převýšením 134m je nám dech beroucí výhled na Rychnovsko, polské Stolové a Bystřické hory, Kralický Sněžník, Krkonoše a Ještěd. Krásná je ta naše česká země….
Ale je čas sestoupit dolu k Masarykově chatě, poobědvat a autobusem přejet do Olešnice v Orl. horách, kde nás již netrpělivě vyhlíží druhá skupina. Na náměstí se koná malá oslava k otevření nové rozhledny Feistův kopec 711m. Tu navštívíme někdy příště. Rádi se účastníme a navštívíme Utzův mechanický betlém.
A ještě jednou cesta autobusem, do poutního místa Rokole. Jako první se vydáváme po manželské cestě se třinácti zastaveními. U studánky se zázračnou vodou si skoro každý omývá tvář a někteří si berou vodu domů. Věřím, že se všem výlet líbil a už se určitě těší na další.
Sepsal a nafotil Míla Vlk
Dne 15. srpna 2020 nás navždy opustila naše členka paní Jarmila Chudobová.
Doba temna, tedy coronavirová skončila, a je tedy opět čas na nějaký pěší vejšlap, zvlášt když se už dotazují i naši senioři z odboru. Proč jim nevyhovět, podle plánu se má jít v sobotu 11.července, tak tedy ještě naplánovat trasu a můžeme vyrazit.
Sobotní ráno je deštivé, ale já jako vedoucí na to nehledím a doufám jen v přehánku, bohužel trvá 2 hodiny. Na určeném místě srazu nikdo nečeká, ve Svobodě přistupuje Míra Ž., a v Černém Dole čeká Dáša P., takže nakonec pochodujeme tři. Déšt neustává, a tak vytahujeme deštníky, ale pořád jdeme. A hle v Lánově přestává pršet a navíc je tu restaurace, kde se můžeme ohřát, dát si teplou polévku a pivo Henrych, a do cíle ve Vrchlabí už je to jen kousek.
sepsal Míla Vlk
Je Bílá sobota, a i když aprílové počasí může pozlobit,dnes sluníčko přímo zve k procházce. Batoh dávám na záda, zavazuji pohodlné boty a přes ústa nasazuji ,,nezbytnou roušku“.
Obec Ostroměř se nachází západně od Hořic. V mírném kopci nad vsí jsou patrné zbytky po raně středověkém hradišti slovanského kmene Charvátů. Ostroměřské hradiště, místo je označené mapou a cedulkou.
Pokračuji kolem rozkvetlých stromů, poslouchám zpěv ptáků a protékající potok Javorka, který náhle protrhne zvuk projíždějícího motoráčku, aby se vše opět vrátilo zpět…
Údolí Javorky si vybrali lidé jako místo pro své chaty, je zde krásně a klid, dali mu jméno Libín, a protože si zdejší obyvatelé velmi vážili spisovatele Aloise Jiráska, v roce 1921 mu zde odhalili pomník. Stoupám po Mlázovickém chlumu, a marně pátrám po místě, odkud bych se podíval dolů do kraje, a hle předci, hromady poražených stromů, dávají tušit, že jsem místo objevil, odměnou mně je nádherný výhled na zasněžené vrcholky Krkonoš… a není to jediné místo s výhledem. Nad obcí Konecchlumí, u mohyly Viléma Konecchlumského z Konecchlumí, popraveného spolu s 27 českými “pány“ 21.6.1621 na Staroměstském náměstí v Praze, je krásný výhled na Český ráj.
Zpět do Ostroměře se vracím kolem hlavní silnice z Hradce Králové do Jičína. V nohách mám 17,5 kilometru a do Deníku turisty si mohu zapsat svoji aktivitu na počest 30 let od znovuobnovení KČT.
Sepsal Míla Vlk, odbor KČT Trutnov
