Doba temna, tedy coronavirová skončila, a je tedy opět čas na nějaký pěší vejšlap, zvlášt když se už dotazují i naši senioři z odboru. Proč jim nevyhovět, podle plánu se má jít v sobotu 11.července, tak tedy ještě naplánovat trasu a můžeme vyrazit.

Sobotní ráno je deštivé, ale já jako vedoucí na to nehledím a doufám jen v přehánku, bohužel trvá 2 hodiny. Na určeném místě srazu nikdo nečeká, ve Svobodě přistupuje Míra Ž., a v Černém Dole čeká Dáša P., takže nakonec pochodujeme tři. Déšt neustává, a tak vytahujeme deštníky, ale pořád jdeme. A hle v Lánově přestává pršet a navíc je tu restaurace, kde se můžeme ohřát, dát si teplou polévku a pivo Henrych, a do cíle ve Vrchlabí už je to jen kousek.

sepsal Míla Vlk

Je Bílá sobota, a i když aprílové počasí může pozlobit,dnes sluníčko přímo zve k procházce. Batoh dávám na záda, zavazuji pohodlné boty a přes ústa nasazuji ,,nezbytnou roušku“.

Obec Ostroměř se nachází západně od Hořic. V mírném kopci nad vsí jsou patrné zbytky po raně středověkém hradišti slovanského kmene Charvátů. Ostroměřské hradiště, místo je označené mapou a cedulkou.

Pokračuji kolem rozkvetlých stromů, poslouchám zpěv ptáků a protékající potok Javorka, který náhle protrhne zvuk projíždějícího motoráčku, aby se vše opět vrátilo zpět…

Údolí Javorky si vybrali lidé jako místo pro své chaty, je zde krásně a klid, dali mu jméno Libín, a protože si zdejší obyvatelé velmi vážili spisovatele Aloise Jiráska, v roce 1921 mu zde odhalili pomník. Stoupám po Mlázovickém chlumu, a marně pátrám po místě, odkud bych se podíval dolů do kraje, a hle předci, hromady poražených stromů, dávají tušit, že jsem místo objevil, odměnou mně je nádherný výhled na zasněžené vrcholky Krkonoš… a není to jediné místo s výhledem. Nad obcí Konecchlumí, u mohyly Viléma Konecchlumského z Konecchlumí, popraveného spolu s 27 českými “pány“ 21.6.1621 na Staroměstském náměstí v Praze, je krásný výhled na Český ráj.

Zpět do Ostroměře se vracím kolem hlavní silnice z Hradce Králové do Jičína. V nohách mám 17,5 kilometru a do Deníku turisty si mohu zapsat svoji aktivitu na počest 30 let od znovuobnovení KČT.

Sepsal Míla Vlk, odbor KČT Trutnov

V sobotu ráno v 8.00 jsme odtajnili cíl našeho výletu. Vyrazili jsme do Vítězné, kde nás k našemu překvapení s otevřenou náručí čekalo otevřené Mariánské centrum včetně kostela, kapličky. Vyslechli jsme si výklad o historii poutního místa, jak v dobách minulých, tak teď. V kostele se připravoval koncert, byl příjemně vytopen, vánočně vyzdoben. Byl to krásný zážitek na začátek. Ještě jsme si prohlédli okolí kostela, zázračný pramen, sochu archanděla Michaela, kapličku Getsemanské zahrady, Boží hrob.

Po krátké procházce v čerstvě napadeném sněhu jsme došli ke skalním útvarům Buddhovy kameny. Rozprchli jsme se po jednotlivých kamenech, občerstvili se a pokračovali na Karolíninu vyhlídku. Dříve odtud bylo vidět do Kateřiny. Dnes je les vysoký, ale vyhlídka zůstala. Pokračovali jsme dál ke Slučím kamenům. Někteří odvážlivci vylezli až na vrcholek malé skalky. Zážitků bylo dost, další cesta byla již jen po cyklostezce, střídavě s výhledy na Bradlo a Černou horu.

Poté co jsme došli k Labi tak nás v závěru potrápili cestáři, kteří opravují polňačku do Chotěvic. Nakonec nikdo do bahna nezapadl a všichni dorazili na občerstvení v Chotěvické hospodě. Řízek, guláš i bramboračka byly vynikající, mnoho účastníků zase objevilo nové místa velmi blízko Trutnova. Snad se nám podaří příští rok nějakou novou neznámou lokalitu objevit a pozvat tam naše členy. Děkuji Všem za účast a příště zase nashledanou.

Jiří Tichý
předseda

Více fotografií naleznete na: https://kcttrutnov.rajce.idnes.cz/191228_Tajny_vylet_Vitezna/#

Letošní poslední pěší výlet jsem nasměroval na Hořicko, mám to tam rád, a  několik výletů se zde už uskutečnilo, třeba do Miletína. Tentokrát jsem vybral Ostroměř a Holovousy. Když jsme ráno s Deniskou nastupovali do autobusu, vítali nás jen dvě známé tváře, Mirka a Jana, nu což půjdeme tedy jen ve čtyřech…

Vystupujeme v Hořicích a poté stoupáme k rozhledně Hořický chlum, je zde dost větrno, při krátké pauze pozorujeme mladou rodinu, jak pouští draka. Na rozhlednu se však nepodíváme, je již po sezoně, tak tedy pokračujeme po úbočí Hořického chlumu, míjíme trempskou chatu na Rozsívalově skále a po blátivých cestách, s větrem v zádech, přicházíme kolem zámecké obory a rozlehlých sadů do obce Holovousy. Zde se zastavujeme ve Výzkumném Šletitelském ústavu, tedy jen v prodejně, a kupujeme si pár jablíček, vitamínů je třeba.

Poslední část cesty jdeme po Holovousově Naučné stezce až do Ostroměře, jsme pořádně vyfoukaní a toužíme po jediném, dát si šálek horkého čaje, po pár zavřených cukrárnách, vstupujeme do restaurace U Maxe, mimochodem je to rodný dům režiséra Karla Zemana, dostáváme nejen teplý čaj, ale i výbornou česnečku…

sepsal a nafotil Míla Vlk