Je Bílá sobota, a i když aprílové počasí může pozlobit,dnes sluníčko přímo zve k procházce. Batoh dávám na záda, zavazuji pohodlné boty a přes ústa nasazuji ,,nezbytnou roušku“.
Obec Ostroměř se nachází západně od Hořic. V mírném kopci nad vsí jsou patrné zbytky po raně středověkém hradišti slovanského kmene Charvátů. Ostroměřské hradiště, místo je označené mapou a cedulkou.
Pokračuji kolem rozkvetlých stromů, poslouchám zpěv ptáků a protékající potok Javorka, který náhle protrhne zvuk projíždějícího motoráčku, aby se vše opět vrátilo zpět…
Údolí Javorky si vybrali lidé jako místo pro své chaty, je zde krásně a klid, dali mu jméno Libín, a protože si zdejší obyvatelé velmi vážili spisovatele Aloise Jiráska, v roce 1921 mu zde odhalili pomník. Stoupám po Mlázovickém chlumu, a marně pátrám po místě, odkud bych se podíval dolů do kraje, a hle předci, hromady poražených stromů, dávají tušit, že jsem místo objevil, odměnou mně je nádherný výhled na zasněžené vrcholky Krkonoš… a není to jediné místo s výhledem. Nad obcí Konecchlumí, u mohyly Viléma Konecchlumského z Konecchlumí, popraveného spolu s 27 českými “pány“ 21.6.1621 na Staroměstském náměstí v Praze, je krásný výhled na Český ráj.
Zpět do Ostroměře se vracím kolem hlavní silnice z Hradce Králové do Jičína. V nohách mám 17,5 kilometru a do Deníku turisty si mohu zapsat svoji aktivitu na počest 30 let od znovuobnovení KČT.
Sepsal Míla Vlk, odbor KČT Trutnov