Na sobotu 11.3.2017 hlásili v telce slušné počasí a tak jsem přijala pozvání od Vládi z Jilemnice, na malý výlet do Jablonce nad Nisou a okolí. (Původně jsem chtěla obejít dlouhou trasu našich Jarních kilometrů). Kvůli spojení a otvíracím dobám nemusím brzy vstávat a odjíždím v 6.16 hod. z Trutnova. V Martinicích přestup a marně vyhlížím Jozefínu, zklamání z toho, že nejede s námi. V Jilemnici přistupuje Vláďa a vlakem dojedeme do Jablonce nad Jizerou. Projdeme se na náměstí, počkáme na bus, popojedeme k bývalé hospodě u Kroupů v Dolní Rokytnici, kde nám hned jede přípoj do Jablonce nad Nisou. Vyhlídkový bus s oklikou přes Harrachov.
Vrkoslavice – pomníček u lesa
Po půl desáté jsme konečně v Jablonci, už to chce pohyb. Íčko otevírá v 10 hodin, maličko se projdeme po městě. Na íčku koupíme pár chybějících vizitek (kostel, Jizerskou 50 a skalní vyhlídku u Dobré Vody – přes tu půjdeme) a vyrážíme stoupáním po Kokonínské ulici ven z města. Přivítáme kousek lesa a na kraji Vrkoslavic nás upoutá nenápadný pomníček u lesa. Za vše mluví deska na něm. (Viz foto). Dojdeme do Kokonína, Vláďa si fotí pomník 1866, vrátíme se na křižovatku do Vrkoslavic. Odtud po modré, hned malá odbočka k Čertovu kameni u hřbitova. Úžasná seskupení balvanů, ale mne víc upoutá verandová chatička prosklená v zahradě pod balvany s malou sochou jak z Velikonočního ostrova. Po asi kilometru nás „vítá“ skalní rozhledna Vyhlídka u Dobré Vody. Staré fotky na tabulích NS ukazují, jak tu býval úžasný výhled na město. Vegetace okolo, ale už přece jen vyrostla, takže výhled je omezený, ale báječný. Chvíli před tím je krásně vidět na jablonecký Petřín, hotel s rozhlednou, který po několika letech, kdy po rekonstrukci fungoval, nyní opět opuštěn a nikdo neví, jak to s ním bude. V Dobré Vodě opouštíme modrou značku, nějak nenajdeme žlutou zkratku lesem, obcházíme to po silniční cyklostezce, v Dolní Dobré Vodě značku nacházíme a po ní dojdeme do Rychnova nad Nisou, cíle to naší cesty. S chutí „zavítáme“ do hospůdky U Hroznýše, dobře schované v boční ulici. Proč U Hroznýše? Vláďa tu kdysi byl a tak pamatoval onoho plaza, podle kterého se to tu jmenuje a jehož kůže je napnutá na jednom ze stropních trámů hospody, těch kůží tu je více. V teráriu teď mají jinou „hadici“, skoro dvoumetrovou užovku, která se občas prý normálně pohybuje po lokále (nechtěla bych to zažít). Jaké to musí být překvapení, když na vás odněkud vykoukne hadí hlava, si snad každý, dovede představit.
Dobrá Voda – skála zvaná prostě „Vyhlídka“
My dáme něco k jídlu, něco na žízeň a protože je trocha času, vezmeme to od hospůdky „zadem“ pod železniční viadukt k pietnímu místu obětem pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v letech 1943-45. No a pak už podchodem na rychnovské nádraží a v 14.50 hod. odjíždíme k domovu. Přestup ve Staré Pace a před šestou hodinou jsem v Trutnově.
Celkem asi 12 km, kdy bylo stále na co koukat, i Ještěd se nám ukázal.
Maruš + foto od Vládi